CHYBNÝ  KÓD

 

Za vším hledej viníka. Za nadváhou se skrývá také jeden. A tím je chybný kód. Chybný kód, který jsme si vytvořili při chybném pochopení situace nebo přímo nepochopením dané situace. Chybný kód, který nás provádí už léta a roky vykazuje "pozor", my vnímáme pozor, ale nevíme, čeho se ten pozor týká. Ale když pozor, tak pozor, tělo je napnuté jako při válce, když nevíte, odkud přijde nálet a zda přijde. Napnuté tělo je v nepohodě, ale pořád hledá pohodu. Nemůže ji najít vevnitř a proto se uchyluje k venkovní pohodě, kterou se naučilo dříve v podobě jídla. viz Jak to funguje

 

Protože každý chce prožívat mír (dny plné pohody a štěstí) a ne válku (nálety a strach o život), proto když mír nevidíme uvnitř nás, pak ho hledáme někde venku, v zástupných formách, tedy v závislostech. Ať se jedná o workholismus (závislost na práci), shopaholismus (závislost na nakupování), nadváhu, podváhu, alkoholismus, kouření, drogismus, kriticismus (posuzování, ponižování a odsuzování ostatních), agresivitu (vůči sobě v podobě pořezávání či druhých) nebo nezvládnutí sexuální oblasti, ovládnutí naší osoby nekonečným strachem, za vším je chybný kód v podobě "nejsem dost dobrý" získaný po cestě životem, z 90% v dětství. Tím se tvoří ve mně potřeba "být dobrý" a užívat si "lásky, která mě obklopuje, chrání a podporuje".

 

Počátkem je hledání, které má za následek nalezení.

 

Chráněné dítě rodinou je sebevědomé, úspěšné, hravé, klidné, kreativní, dítě nepodporované rodinou je ustrašené nebo zlostné. Není třeba nic vyčítat svým rodičům, dělali to nejlepší, co v té doby mohli, dělali tolik, kolik věděli, uměli, chápali a tohle aplikovali do života.Vy už jste dnes několik let dospělými a stále ještě nerozumíte mnoha věcem. Proto není třeba nic vyčítat rodičům ani sobě. Zastavte ten hrozící prst, který ukazuje na druhé a nebo na Vás. Je třeba pochopit, porozumět a odpustit hlavně sami sobě. V Bibli je psáno: "Hledejte a naleznete." I já musím nic než souhlasit. Vysvětlím Vám to.

 

Jdeme životem, hledáme, najednou se v nějakém čase zastavíme a zůstaneme stát. Ale naše tělo a mysl nechtějí stát. My cítíme tento tlak na naši osobu a proto hledáme zástupné náhražky v podobě práce, nakupování, jídla, alkoholu, cigaret, drog, pomlouvání, ničení, nevěr, zalezením do ulity... těch možností jsou stovky. Místo života, který je plný krás, si hledáme náhražky v podobě závislostí. Kdo přestane hledat, získává závislost. Proč? Začne si promítat cíl do něčeho, co našel na cestě a přestává hledat. Tento náhradní cíl ho ovšem nedokáže "zasytit" či jinak uspokojit, ukojit. Proto se pokoušíme ukojit svůj "hlad po radosti" a tím "zasytit tělo i duši". Tento hlad "omylem" (protože nevíme, z čeho pramení) ukájíme pomocí zástupných náhražek a snažíme se zasytit tento hlad, který se stále zvětšuje, stále větším množstvím "stejné" náhražkové potravy a tím roste i naše závislost. Protože jak praví naše moudré přísloví: "S jídlem roste chuť". 

 

Počátkem je hledání, které má za následek nenalezení, tedy upadnutí do závislosti.

 

Závislost jsme získali, protože díky chybnému kódu jsme hledali ve "špatných vodách". Navíc při hledání jsme si nevšimli, že jsme se zmýlili v cíli, že máme vlastně hledat dál a díky strachu, pohodlnosti, zaslepenosti, nevědomosti či neochotě hledat dál, jsme se zastavili a zůstali stát u náhražek, tedy závislostí, které nám nahrazují pravý cíl. To vše vzniklo díky strachu, zbabělosti a obav z nových zkušeností. Tedy jakákoliv závislost je vlastně pouze jednostranný pohled na věc, který nám umožní nehledat dál. Závislost je tedy nenalezení. Ale co dál, když nechci být závislý?

 

Je třeba začít chápat život jako cestu.

 

Závislý člověk je nesvobodný člověk. Omezuje ho jeho závislost. Jak poznám svou závislost? Odřekněte si svou náhražkovou činnost na 21 dní. Nepracovat, nenakupovat, nepít alkohol, nekouřit, nepoužívat drogy, mluvit jen pozitivně a s pochopením, budovat a chválit, nesexovat, chodit mezi lidi. Každý podle své závislosti. A každý den si zapisujte do deníčku, co prožíváte. Vím, je to těžký úkol. Proto se dělá na speciálních pracovištích.

I já mám jedno takové pracoviště pro Vás v samém srdci přírody na úpatí Nízkých Jeseníků, kde společně odhalujeme naše závislosti a pracujeme na jejich odsunutí, pochopení a odstranění z našeho života. Je to dlouhý proces, ale vždy stojí za to.  

Ale jak je to s jídlem? Přestat jíst ze dne na den není možné. I když dnes už na světě nejí přes 40 tisíc lidí, tento směr se jmenuje bretariánství. Jedná se o velmi vysoké pochopení celého životního cyklu a zákonů tělesných, duševních a duchovních (nádherná paní z Austrálie Jasmuheen). Ale tak daleko ještě nejsme. To tedy dělat? Je třeba pochopit krůček po krůčku a otevírat tajemství naší mysli, což Vám umožní 12-ti týdenní kurz.

 

Co to vlastně znamená radostně žít?

 

Člověk plný radosti je ten, který

  • se neustále učí a vzdělává, je schopen se integrovat do života a společnosti, přijímá do vědomí principy pociťované mimo sebe
  • neustále hledá a přijímá nové podněty, rozšiřuje si tím vědomí

 

Člověk plný smutků a bolů je ten, který nad-normativně

  • pracuje (hledá radost v práci a nenalézá ji)
  • nakupuje (hledá radost v nakupování a nenalézá ji)
  • pije alkohol (hledá radost ve svém světě vytvořeném pod alkoholovou rouškou a nenalézá ji)
  • kouří (hledá radost ve svém světě, vytváří kouřovou clonu, přes kterou nevidí okolní svět, který mu ubližuje a tím nenalézá radost)
  • droguje (hledá radost v tomto světě a schovává se za vysněný svět vytvořený na základě halucinací a radost stejně nenalézá)
  • posuzuje a kritizuje sebe či ostatní a posléze odsuzuje sebe či ostatní (hledá radost, ale nalézá jen bol, protože takový je jeho postoj k životu)
  • používá agrese vůči sobě a jiným (sobě - řezání rukou, nohou, v bolesti hledá slast, zástupný moment radosti, nebo jiným - svou agresí jen ubližuje a myslí si, že hledá pravdu, ale radost stejně nenachází)
  • používá sex jako zástupný model radosti (ať s partnerem nebo nevěrníkem, a radost stejně nenalézá, protože je jen loutkou ve své závislosti)
  • používá strach, který ho paralizuje a tím tento člověk neroste a tedy nenalézá (hledá radost ve svém ustrašeném světě a nenalézá ji)
  • je podvyživený (enormě hubený, trpí pod-váhou, nepřijímá krásy života, je ustrašený, tedy nenalézá radost v životě)
  • je nadvyživený (trpící nad-váhou, má nad-normativní zásoby, nepřijímá krásy života, je zlostný, tedy nenalézá radost v životě

 

Častým jevem je více závislostí dohromady

 

  • jsem silná, chci všem vyhovět, proto hodně pracuji, abych byla dobrá pro všechny, na chvíli musím vypustit a odreagovat se, tedy si vytvořím kouřovou clonu a na chvíli zapomenu a večer, až se vše uklidní se vybiju tím, že si dám pár sklenek a svůj vnitřní žal a agresi půjdu vybít s někým v podobě sexu
  • jsem podvyživená, chybí mi energie do života, tím nemůžu mezi lidi, aby mne nezraňovali, začínám se bát lidí a používám agresi jako komunikační prostředek, tedy řežu si ruce, aby ostatní viděli, že trpím
  • musím okomentovat každou situaci, protože mám v sobě spousty strachů a nechci, aby ji lidé viděli, proto jdu do hospody a piji a kouřím, abych lidem dokázal, že jsem s nimi
  • takto bychom mohli pokračovat donekonečna, ale to není cílem. Cílem je přiznat si své závislosti a pochopit je a tím pracovat na jejich odstranění nahrazením radostného kódu

 

Nahrazení duchovní potravy materiální potravou vede k rozšíření těla.

 

Hlad po životě musí být ukájen prožitkem, jinak klesne na tělesnou úroveň jako tělesný hlad po jídle (nebo jiné hlady dle závislosti). Hlad ale nelze ukojit, protože se jedná o vnitřní hlad, vnitřní prázdnotu, naši vnitřní prázdnotu, získanou již dříve na cestě životem (viz Jak to funguje.) Je to vlastně otevření se sami sobě a vpuštění pravdy do svého těla, do svého mozku. Je třeba ukázat mozku správný kód.

Žravý člověk (či trpící jinými závislostmi) prožívá lásku pouze na těle (láska prochází žaludkem), ale není schopen lásky ve svém vědomí. Touží po lásce, ale neotevírá hranice svého já, ale otevírá pouze svou pusu a doslova žravý člověk sežere vše, co vidí. Výsledkem tohoto "pomýleného nepochopení" je otylost z trápení sebe sama a následná zlost opět na sebe.

Tento člověk vlastně prahne po lásce a aby si utvrdil tuto lásku sám v sobě, odměňuje se na nesprávné úrovni (sladkosti, šperky, alkohol, atd). Je vlastně nenaplněn (duše nehledá jídlo, alkohol, nejmodernější boty, ale duchovní rozměr), a proto se stále naplňuje jídlem. Je třeba se podívat pravdě do očí. Proč vlastně nenalézáme a co vlastně hledáme?

 

Jsme duchovní bytosti, jejichž potravou je láska.

 

Je třeba se naplňovat duchovní činností. Zvláště po 35. věku života, kdy se otevírá naše třetí oko a tedy i duchovní rozměry tohoto světa.

Lidé přibírají, když necítí lásku z okolí, často to bývá v tyto kritické okamžiky:

  • po svém vlastním porodu, kdy necítili lásku rodičů,
  • když šli do školy a báli se a rodiče nerozumněli jejich strachu
  • po vstupu do pubertálního věku, kdy jim někdo zapomněl říci, že jsou půvabní
  • po vstupu do manželství, kdy si partneři často nevědomky ublížili tím, že zapomněli komunikovat a říci si svá přání a mysleli si, že ten druhý to dělá naschvál
  • po narození dítěte, když strach o dítě přesahoval možnosti Vaší kůry mozkové a nabýval rozměrů. Velký strach musí být schován ve velkém těle
  • po rozvodu, rozchodu, úmrtí blízké osoby, či po ztrátě někoho i něčeho, na kom, na čem nám velmi záleželo
  • po 42. věku, kdy máme už mít otevřené duchovní třetí oko a my pořád jedeme v materiálním stereotypu vydělat, utratit, tím se narušují naše hormony, které potřebují být radostné, kreativní a svobodné

 

Tento kurz je vlastně vzdělávání se v oblasti tělesné, duševní i duchovní, kdy každý týden si vezmeme z určité oblasti věc, na kterou se zaměříme, na které budeme společně pracovat a posunovat své hranice vědomí a vnímání a rozšiřovat tak své poznání a pochopení. Za těmito dveřmi je schováno rozluštění celé hádanky, na jejíž cestě, krok po kroku Vás budu provázet, abychom společně dospěli k cíli, kterým je odstranění chybného kódu.

 

Budeme pracovat ve třech rozměrech naší mysli a tím opravovat chybné kódy

 

  • tělesný rozměr
    • prvním krokem je změna různých návyků (jídelních, emočních, pohybových)
    • pochopit, co je to příjem a jeho měřítka
    • kdy jsme po jídle plni, ale ne naplněni
    • nahradit odměny tělesné (vedoucí k zármutku, který je uspokojen jídlem) odměnou duševní
    • touha vyvolává hlad (mentální návyk našeho mozku, protože po jídle se zvětší dotyková plocha a tím se zvětší naděje dostat se s někým do kontaktu, být pohlazen a také už nejsme tolik "přehlíženi"
    • úspěchy a obavy uklidňovat jídlem nelze do nekonečna
    • a mnoho další otazníků života
  • duševní rozměr
    • odstranit vnitřní prázdnotu (nudu, nenaplněný život, touhu po lásce, uznání a bezpečí)
    • najít si své duševní odměny
    • při jídle nepociťujeme strach, nejistotu, nespokojenost, nouzi, zklamání, frustraci, osamělost, nepřijetí, depresi a opět je tu špatný kód, který nahradíme duchovním rozměrem díky různým technikám
    • odstranit touhu po něžnosti a blízkosti, ta vyvolává hlad a chutě a opět nahradit, tentokráte láskou k sobě 
  • duchovní rozměr
    • naplnit sami sebe podněty, které vedou k radosti

 

Obezita je náš osobní trest, který jsme si dali sami sobě.

 

Obézní sebou vláčí vše, co mu ztěžuje život, hlavně falešný obraz sama sebe. V hloubi své bytosti ví, že jeho bytost taková není. Toto své "já" ale odmítá. Odmítá sám sebe a tím si

  • blokuje životní energii, neřeší nevyřešené problémy, ulpívá jako závaží a ztěžuje si život dvojnásobně. Často používá rčení: "Život je těžký" nebo "musím být silný, ať to zvládnu"
  • netvoří prostor pro změnu, odstranění strachů, odstranění své obranné zdi. Protože má těžký život, tak si ho takový udělá.
  • vlastně stojí sám v cestě. Stojí v cestě skutečnému Já. Tím se život stává nudný (hledání dalších závislostí), tím brání volnému průběhu a naplnění přítomnosti
  • uzavírá cestu k okolí, to, co mně vadí na okolí, tak jim zase vadí na mně a tím se uzavírám a oni zákonitě i mně (zákon zrcadlení, abychom se lépe poznali)

 

Buďme opravdu sami sebou. Žijme ve středu svého bytí, v klidu, sami v sobě, a nechejme ostatní takové, jací jsou.

 

Není to jednoduché, ale lze to. Vím to. A tomuto se budeme učit po 12 týdnů. Na začátku je důležité rozhodnutí, že do toho jdu a na konci přichází světlo v podobě lásky k sobě. A celkového vítězství nad závislostí.