LÁSKA JE DÁT SVOBODU DRUHÉMU, ABY MOHL PROJEVIT TO, ČÍM CHCE BÝT

18.01.2017 10:11

Pokud člověk dokáže naplno pracovat a milovat, potom netrpí neurotickými potížemi. Bůh je Láska a Láska je Bůh. Mimo Boha neexistuje nic jiného. Z toho vyplývá, že existuje jenom Láska. Život je Kreativní síla v činu a je
výrazem lásky. Kreativní síla je všudypřítomná, což znamená, že zdroj lásky je neomezený a vždy k němu máme přístup.

 

Řekli jsme si, že neseme otisk Tvořitele, tedy otisk božské lásky. Jen toto uvědomění nám dá možnost uspět v jakékoliv oblasti, vždyť za sebou máme plně vědoucího Otce. Tedy náš otisk, to je duše za srdcem, přebývá uvnitř nás a Jeho snahou je projevovat se skrze naše činy. Je nemožné si myslet, že nejsme Boží Jiskry. Právě díky tomuto impulsu stále hledáme smysl života, a kdo vlastně jsme. Proto je důležité jednat v souladu s Kreativní silou.


Budeme pokračovat dále. Naše činy vyjadřují lásku Tvořitele, my jednáme v souladu s Tvořivou silou a můžeme se o ni opřít (samozřejmě ne ve chvíli nápravy, kdy nám anděl strážný dává lekci nápravy našeho myšlení). Lidská bytost má svobodnou vůli a může se rozhodnout, zda budeme odrážet Lásku Tvořitele nebo sledovat své sobecké zájmy. Vždy se můžeme rozhodnout, jestli své zájmy sjednotíme s Tvořivými silami nebo podlehneme tužbám svého těla.



 

Ti, kdo usilují poznat sami sebe, se snaží sladit se silou Tvořitele. Takoví lidé nosí uvnitř radost, klid, štěstí, i když jejich cesta je plná překážek. Ti, kteří vyslyší volání ega, se setkají s potížemi a konflikty, i když materiálně strádat nebudou.

Nejdříve poznej sám sebe. Pokoušíš se o chválení a uctívání druhými nebo chceš činit dobré pro své bližní? Je třeba si jasně definovat, koho uctíváš jako svého Boha? Čemu tedy sloužíš? Božské lásce, Světlu v myšlenkách, emocích a činech nebo svým vlastním zájmům, egu a chtíčům? Podívej se sám do sebe, jak se uvnitř sebe cítíš. Jsem zmatený a nespokojený? Potom sloužím sobeckým zájmům. Jsi uvnitř klidný a spokojený? Sloužíš Tvořiteli. Milovat našeho Tvořitele, Otce je základem vnitřního klidu. Nepopírám,
že taková představa pro mnohé je velmi náročná, abstraktní podoba nedává žádné začátky a konce, žádné tvary, to je pro mozek náročné.




Moje nahlížení je velmi jednoduché. Veverka? Projev Tvořitele. Slunečnice? Projev Tvořitele. Skála? Projev Tvořitele. Vítr? Projev Tvořitele. Plně chápu, že on je autor, režisér i scénárista. Já jsem Herec. Pokud
poslouchám svého režiséra, podávám výborné výkony. Pokud ho neposlouchám, onemocním a přicházím o velké zážitky na největší scéně, která se jmenuje život.

Buďte si vědomi Jeho projevů. Sedněte si na kopec a pozorujte Jeho Tvorbu. Když pozorujete svoje děti, jak spí.




Skutečná Láska neočekává žádnou odměnu. Zákon Lásky je Dávání. Bůh dává planetě rostliny, které se množí, živočichy v lese, houby, vodu, vzduch, byliny, ovoce, semena. Dávání bez žádné odměny.

Teď si asi říkáte, je mnoho těch, kteří pracují a pomáhají ostatním a nakonec jsou stejně nemocní, nebo unavení či vyčerpaní, vyhaslí v zaměstnání, vyšťaveni. Víte, všichni jsme na nějaké cestě a teprve se učíme dávat bez odměny. Odměna je pro nás zatím ocenění a ocenění druhých určuje naši hodnotu. Pokud je naše "milování" doprovázeno nadějí na odměnu, pak to není dáváním. To není projev božské lásky, ale oddělení se od Tvořitele, která vede do omezené schopnosti milovat a pracovat naplno. Znáte ten pocit, kdy Vás někdo obdaruje a Vy už přemýšlíte, co mu dát, abyste nebyli dlužní? Nebo se cítíte zavázáni mu něco dát? Nebo cítíte, že když Vás obdaroval, Vy to musíte přeci udělat také?




Láska není závislá na reakcích ostatních lidí. Není složité milovat ty, kteří milují nás. Ale milovat když láska není
opětována, i ty, jež nám ublížili, to je pro mnoho z nás vysoký ideál. Věřte mi, že stojí za to se o to pokoušet každý den. Proč?



  

Řekli jsme si, že každá naše myšlenka, emoce a čin tvoří. Pokud v sobě nosíme nenávist k někomu, tak tato
nenávist tvoří a přináší zmatky a konflikty v nás samých. No už jen pochopení této věty mi nedovoluje si tuto esenci donést do svého těla. Možná krátkodobě, ale stále hledám, proč tento člověk takto reagoval, co mě měl naučit, neboť je dost pravděpodobné, že jsem si něco idealizovala a tento člověk byl "vychovatelem" a něco mi sděluje. Přemýšlím tak dlouho, dokud to v sobě nenajdu a potom mu poděkuji.





Láska si neklade žádné požadavky, nenalézá chyby v druhých, nepřivlastňuje si a nestanovuje podmínky. V terapiích jsem pochopila, že čím víc se snažíme ovládat objekt naší lásky, tím je větší pravděpodobnost, že ji ztratíme. Proč? Zabraňujeme svých chováním, aby byl druhý tím, čím chce být.